Rozhovor s radní z Brna-střed, Marií Jílkovou

Rozhovor s radní z Brna-střed, Marií Jílkovou
Co bylo ve tvém životě impulsem začít se zajímat o veřejné dění?

První impulsy jsem dostala určitě v rodině. Oba moji rodiče byli členy v lidové straně, oba pocházeli ze zemědělských rodin, které komunisté zlikvidovali a o politice se doma hodně mluvilo. Tatínek se zároveň na vesnici aktivně zajímal o veřejné dění – to všechno mě formovalo a vštípilo přesvědčení, že můj život nekončí u dveří mého domu, ale musím se zajímat i o to, co se děje ve veřejném prostoru.

Můj zájem o veřejné dění mne provázel i během vysokoškolských let, vystudovala jsem sociální politiku a politologii. I v pracovním životě jsem měla možnost se učit od těch nejlepších. Začínala jsem ve sboru poradců Petra Pitharta v Senátu, zde jsem viděla, co vše politika obnáší.

Nyní jsi radní pro oblast sociální a zdravotní. A co tě přivedlo vstoupit do komunální politiky na Brně-střed?

Ke komunální politice jsem se dostala ve chvíli, kdy se mi narodily děti a usadila jsem se natrvalo v Brně. V tu chvíli jsem najednou viděla spoustu drobností i velkých věcí, které komplikují život rodičům a definitivně jsem se rozhodla, že chci život městské části aktivně ovlivňovat a měnit k lepšímu.

Chci, aby se tu dobře žilo všem generacím.“ 

Co vše má taková radní pro oblast sociální a zdravotní za úkol?

Mým úkolem na radnici je zohledňovat při řízení městské části potřeby zranitelných a slabších obyvatel. Zkrátka, myslet na to, že ve městě nežijí jen lidé v autech a vydělávajících dost peněz. Ale senioři, kteří potřebují poradit, jak se naočkovat, nebo by uvítali víc laviček v parku. Samoživitelky, kterým pronajímatel ukončil smlouvu a teď se jim nedaří najít standardní bydlení. Lidé na ulici, kteří se chtějí vrátit zpátky do normálního života. Komunikuji  hodně s neziskovými organizacemi a společně hledám cesty, jak udělat život v Brně spokojený i pro lidi, kteří se svými potřebami nejsou tak slyšet.

Jsou to takové malé zázraky, které nejsou možná na první pohled moc vidět, ale jednotlivcům změní život. 

Je nějaký projekt z poslední doby, který ti utkvěl v paměti/ tě potěšil?

Uvědomuji si, jakou sílu mají neziskové organizace a že je v nich obrovský potenciál. Jako městská část spolupracujeme s řadou z nich, především v oblasti začleňování lidé, kteří jsou nějakým způsobem na okraji. Pronajímáme jim byty, ve kterých se starají např. o lidi s duševním onemocněním, děti z dětských domovů, lidi bojující se závislostmi. Cílem je vždy vyrovnat handicap, s kterým se potýkají a vrátit je zpět do plnohodnotného života. My, jako městská část, to sami nezvládneme, ale pokud se spojíme s těmi, kteří to opravdu umí, dějí se velké věci. My poskytujeme podporu, prostory, zkrátka nepřekážíme. Být u zrodu a pomáhat vznikat těmto skvělým iniciativám mi přináší hlubokou radost.

Jaké další nápady by si ráda uskutečnila?

Nyní dělám vše pro to, aby ze světa nezmizely dětské skupiny, které jsou vítanou a dostupnou alternativou k mateřským školám. Podle návrhu novely zákona by měly být přeměněny na jesle. Rodiče starších dětí by přišly o možnost do těchto skupin na déle umístit své děti a v běžných mateřských školách se pro ně všechny místo nenajde.

Pro děti ve školním věku bych chtěla zpřístupnit hřiště u škol, protože těch veřejných je na Brně-střed zoufalý nedostatek. 

Pro seniory a pohybově znevýhodněné chceme vytipovat vhodné byty v přístupných městských bytových domech, protože i několik schůdků u vchodu může být pro spoustu z nich nepřekonatelnou bariérou.

Letos se pouštím také do zpracování koncepce seniorské politiky na Brně-střed – seniorů žije v naší městské části víc než 20%, zažívají často osamění a vyloučení, potýkají se s problémy s přesuny, letním horkem… Na vše tohle chci myslet, aby se tu dobře žilo všem generacím.

Probrali jsme tvé působení na radnici, jak ale ráda trávíš svůj volný čas?

Vychovávám dvě školní děti a zároveň spolu se sestrami se staráme o maminku v důchodovém věku, volného času mám tedy pomálu.

Moje současná práce spočívá nejčastěji v komunikaci s lidmi a hodinami strávenými u počítače. Kompenzuji to proto nejradši  manuální práci – pěstuju bylinky, ráda šiju, hraju si s výrobou šperků. Nebo si jdu zaběhat a na závěr skončím u kamarádky na zahradě se sklenkou vína. Hlídám si, abych dost spala, to mi spolehlivě dobíjí baterky.